GASKO PRIM

Hovawart má řadu charakteristických zvláštností a povahových projevů. Je to dílem tím, že u něho nedošlo k "přešlechtění" a tak si zachoval dokonce i reakce psům původní a dílem důsledným uplatňováním od prvopočátku jasně formulovaného chovatelského záměru [cíle]. Hovawart se standardně vyvinutými vlohami a správně vychovaný se vyznačuje následujícími povahovými vlastnostmi.

Povaha hovawarta je především opravdu přesným odrazem českého překladu názvu plemene. Ve svém území je i bez jakéhokoliv výcviku výborným hlídačem, který ostražitě reaguje na cokoliv podezřelého a v případě nutnosti je ochoten i nekompromisně zasáhnout. Přitom však je schopen i jakéhosi "vyhodnocování" situace - např. zbytečně neštěká jako odpověď na štěkot psů v blízkém okolí, dělá jako by si nevšímal cizích lidí ve svém teritoriu za přímé účasti svého pána apod.

Vzhledem k tomu, že jde o psa mimořádně odolného vůči povětrnostním vlivům nevyžaduje žádnou zvláštní péči a je spíše žádoucí jeho celoroční odchov venku. Hovawarta lze však chovat i v bytě, ale jen za předpokladu denní možnosti dostatečného pohybu venku.

Zejména v mládí je výhodné (pro utváření tělesné stavby) zabezpečit hovawartu dostatek pohybu a později (když je základní stavba kostry dokončena) i např. běh u kola a plavání.

Středověký název plemene vypovídá zároveň o jeho původu i využití. Jde o německé složené slovo z výrazů Hof-dvůr a warten-hlídat, což znamená označení pro hlídače dvorů, hlídacího psa zemědělských usedlostí apod. Poprvé se tento výraz objevil v roce 1280 v právním spise Sachsenspiegel, kde za zabití tohoto psa byla stanovena pokuta.

Později se tento název vyskytuje v literatuře ze 13. a 14. století zároveň s vyobrazením a popisy. V roce 1473 vyšlo přírodovědecké dílo Heinricha Mynsingera, v němž autor zařazuje hovawarta mezi pět ušlechtilých plemen psů a staví ho na úroveň psů loveckých a chrtů. Zároveň však uvádí, že se hovawarta mimo jiné používá k vystopování zločinců.

Plemeno středověkého hovawarta bylo časem pokládáno již za zaniklé. Začátkem tohoto století si však někteří kynologičtí odborníci povšimli, že ve vysokohorských údolích v různých částech Evropy se vyskytují psi, kteří jsou značně podobní oněm středověkým hlídacím psů. Využití tohoto poznání však dozrálo až po první světové válce. Našlo se několik nadšenců, kteří se ujali regenerace ve snaze přiblížit se původnímu prototypu středověkého hovawarta. Ověřili si, že se ve vysokohorských údolích vyskytují psi původního zjevu a to zvláště v Alpách, Dalmácii, Jugoslávii, Maďarsku, Pyrenejích, rumunských Karpatech, v oblasti Transylvánských Alp a dokonce v okolí Káhiry. Reginald Grimer vyslovuje názor, že hovawart zřejmě představuje upevněný základní typ, který se výrazně prosazuje, jestliže se mezi sebou kříží různá plemena i kříženci.

Hovawart je tedy plemeno velmi staré, které se vyskytovalo převážně v selských usedlostech, zvláště na samotách vysokohorských údolí a proto ušlo pozornosti vzdělaných vrstev a zdánlivě se ztratilo. Okolnost, že hovawart zůstával dlouho bez širšího zájmu, měla svou výhodu, neboť ušel přeformování v důsledku módních vlivů a tak se udržel ve své původní povaze a zachoval si znaky, kterými se kdysi vyznačoval.

Vlastní čistokrevný chov začal v roce 1922 a jako plemeno byl hovawart oficiálně uznán v roce 1937. Plemenná kniha byla založena rok předtím. Tehdy se také započalo s bonitacemi. Pro chov bylo původně vybráno několik selských psů, kteří se nejvíce přibližovali původní představě. Při regeneračním zušlechťování byl vzat v úvahu také staroněmecký ovčák, kuvasz a leonberger (novofundlák, bernardýn).

Myšlenkovým tvůrcem plemene byl chovatel König, ale k vytvoření a upevnění žádoucího typu přispěl významnou měrou Alwin Busch z Bioritzu se svým psem Castorem Mayer - Buschem. Když se po delší době, ve které významnou roli hrály i obchodní a finanční zájmy, sjednotil názor na zevnějšek, zůstal nevyřešen druhý problém a to, zda hovawart má být psem společenským nebo pracovním. Prozíravější chovatelé nakonec prosadili názor, že má-li mít plemeno budoucnost, musí být hovawart psem pracovním, psem povahově pevným, schopným obráncem a strážcem a výborným hlídačem - jak to nakonec vyplývá již z jeho názvu.